Japonské pokrmy jsou jako orchideje. Člověk se jich bojí dotknout a rozdrtit je mezi čelistmi je jako schroupat zenovou zahrádku. Ale taková je cesta dó. Zničit krásné jídlo je slast. Milovníci japonské kuchyně bývají často estéty a krom toho mají šanci dožít se i o deset let více, než běžný člověk. Japonská jídla jsou totiž mimořádně zdravá a obsahují vše, co vyžaduje každý adept dlouhověkosti. K japonským pokrmům potřebujete dvojí: kvalitní ingredience a alespoň minimální znalosti. První naleznete v obchůdku Japa, kde nabízejí garantovanou kvalitu japonských surovin, to druhé v následujících řádcích…

Japonské pokrmy jsou jako orchideje. Člověk se jich bojí dotknout a rozdrtit je mezi čelistmi je jako schroupat zenovou zahrádku. Ale taková je cesta dó. Zničit krásné jídlo je slast. Milovníci japonské kuchyně bývají často estéty a krom toho mají šanci dožít se i o deset let více, než běžný člověk. Japonská jídla jsou totiž mimořádně zdravá a obsahují vše, co vyžaduje každý adept dlouhověkosti. K japonským pokrmům potřebujete dvojí: kvalitní ingredience a alespoň minimální znalosti. První naleznete v obchůdku Japa, kde nabízejí garantovanou kvalitu japonských surovin, to druhé v následujících řádcích…
Bez původních surovin se při přípravě japonských pochutin neobejdete. Základem je kvalitní rýže. Ta japonská má ovšem s českou společné jen jméno. Ne, že by to byl docela jiný druh, ale má odlišné vlastnosti i chuť. Rýže nishiki je lepkavá a při přípravě sushi se do ní přidává speciální ocet, který dnes Japonci často užívají i v práškové formě. Rýže je základ, vlastní propozice stavby japonského jídla, ryby a zelenina tvoří nábytek a střechu. Převážně se využívají ryby mořské a hlavně absolutně čerstvé a vůbec nejlepší je, když vám ryba skočí přímo na talíř. Stačí ji samurajským gestem zneškodnit na plátky a máte připravené sashimi. Ryby se totiž v Japonsku nejčastěji konzumují syrové. Mezi největší pochutiny patří pražma královská a mořský vlk.
Charakter dodává japonským jídlům zvláštní sójová omáčka, vyráběná ze sójových bobů, ječmene a soli. Japonci jí spotřebují kvanta, průměrně až patnáct litrů za rok. Zde je ovšem nutno poznamenat, že japonská kuchyně se liší region od regionu a jako v Čechách najdete tolik druhů knedlíků, kolik je domácností, existuje v Japonsku minimálně pět základních kategorií sójové omáčky. Dalším nepostradatelnou ingrediencí mnoha japonských jídel je sójová pasta miso. Připravuje se z ní polévka, ale přidává se i do pokrmů ze zeleniny, ryb a dalších druhů masa.
Na přípravu sushi budete dále potřebovat pastu z japonského křene wasabi, nakládaný zázvor a mořskou řasu nori. Spojovat ovšem Japonskou kuchyni pouze se sushi je jako tvrdit, že v Čechách jedí pouze knedlíky. Polovinu základních japonských surovin tvoří těstoviny a spousta druhů zeleniny jako japonská dýně, bambus, ředkev, lilek, ať už čerstvých nebo naložených v exotických lácích. I stravování je vrcholný estetický výkon. Jídlo si můžete vybírat z desítek talířků a tácků a máčet je v tisíci mističkách s omáčkami. V Japě nabízejí jen nejvyšší kvalitu, o čemž svědčí i to, že devadesát procent zákazníků obchodu tvoří Japonci. Obsluhuje tu stoprocentní japonský personál, s kterým můžete pokračovat v zasvěcování do japonských kulinářských tajů.Další podrobnosti o obchodě naleznete ZDE.
V Japě můžete nakupovat s pomocí proškolené japonské obsluhy
Nebo pod jejím dozorem můžete i spát.
Tomáš Urban